Režim

Hospitalizace na psychiatrii i v dnešní době stále představuje důležitou a nezastupitelnou formu péče o duševně nemocné. Bývá propojena s různými způsoby ambulantní nebo komunitní péče. Poskytovaná péče v psychiatrických lůžkových zařízeních se liší dle režimu oddělení, kde probíhá, a primárně ji můžeme rozdělit na akutní a následnou lůžkovou péči. V současných podmínkách psychiatrické léčby v České republice je k dispozici přibližně 100 lůžek na 100 000 obyvatel, přičemž 30 % z toho tvoří lůžka akutní.

Akutní lůžková psychiatrická péče je poskytována bezprostředně po vzniku či zhoršení psychické poruchy vyžadující hospitalizaci, ať už se jedná o osoby, které o tuto péči požádají, nebo které psychiatrickou péči odmítají, ale v důsledku psychické poruchy ohrožují sebe nebo své okolí. Jedná se o péči, která nemůže být poskytnuta ambulantně, a pro kterou je nutný pobyt delší než 24 hodin. Je poskytována na otevřených nebo uzavřených odděleních nemocnic, klinik a léčeben. Cílem akutní péče je diagnostické posouzení stavu pacienta s návrhem plánu léčby a ochrana pacienta před poškozením sebe nebo ostatních a to ve všech oblastech sociálního fungování.

Následná lůžková péče je poskytována ve většině případů pacientům, kteří již mají stanovenou diagnózu a u kterých již pominuly důvody k poskytování akutní lůžkové péče, tedy je jejich stav stabilizovaný. Cílem je dosažení co nejvýraznějšího zmírnění následků onemocnění a následná resocializace.

Rozdíly v poskytované psychiatrické lůžkové péči jsou dány hlavně režimem oddělení, na kterém probíhá. Režim oddělení (neboli režimová terapie) je nedílnou součástí léčby, propojující všechny nabízené aktivity, léčebné postupy a spoluurčující podmínky, za kterých léčba probíhá. Součástí režimu je i pevně stanovený denní a týdenní harmonogram, kterým se pacienti i personál řídí. Účelem režimové terapie je stabilizace pacienta, zajištění pravidelného denního režimu, uspokojení základních potřeb a vytvoření vhodných podmínek pro léčbu.

Rozdíl mezi jednotlivými režimy a jednotlivými odděleními je patrný zejména z hlediska otevřenosti – v regulaci kontaktů pacienta s prostředím mimo oddělení. Rozlišuje se uzavřené oddělení, neumožňující pacientovi v zájmu terapie kontakt s okolím mimo oddělení, polouzavřené oddělení, v rámci potřeb (návštěv, terapie….) umožňující kontakt, a otevřené oddělení, kde je pacientovi přístup do prostorů mimo oddělení umožněn.

Pacient v akutní fázi nemoci je přijat na uzavřené oddělení, v některých případech proti své vůli, když hrozí, že může být nebezpečný sobě či okolí. Hospitalizace může být dobrovolná i nařízená soudem. Na uzavřené oddělení příjmového pavilonu je umístěn pacient, který je klidný, spolupracuje, ale nachází se ve fázi onemocnění, kdy dominuje porucha myšlení a vnímání, nedokáže se o sebe postarat a hrozí riziko jeho útěku. Personál má univerzální klíč, pacient nemá dovolený samostatný pohyb, v případě vážných případů ani v prostorách oddělení. Uzavřené oddělení nesmí pacient sám opustit, výjimky tvoří procházky v doprovodu sestry nebo docházení na terapeutické aktivity a to vše jen se svolením lékaře. Pokud pacient klade aktivní odpor, odešle jej příjmový lékař na neklidové oddělení, kde je pod neustálým dohledem zdravotníků v podmínkách, které zaručují bezpečnost pacientů i těch, kteří o ně pečují. Nemocný se mnohdy i proti své vůli musí podvolit lékařským či ošetřovatelským výkonům. Neplatí zde rovnost vztahu zdravotník – pacient. Hlavním cílem léčby v těchto typech oddělení je stabilizace zdravotního a duševního stavu pacienta. Po odeznění akutní fáze nemoci a při ochotě pacienta ke spolupráci je možné jeho přeložení na otevřené oddělení.

Na otevřeném oddělení se předpokládá aktivní spoluúčast nemocného v terapii. I zde se musí pacient podřídit léčebnému řádu oddělení. V rámci ošetřovatelského procesu je určen větší prostor na řešení sociálních problémů nemocného a jeho psychických potřeb. Také zde probíhá v různém rozsahu podpůrná či skupinová psychoterapie. Některá oddělení navíc využívají prvky terapeutické komunity a umožňují pacientům podílet se na chodu oddělení.  Otevřené oddělení může pacient se svolením opustit v době, kdy neprobíhá program, ať už formou vycházky nebo víkendové propustky. Pacient může mít povolený pohyb pouze v areálu nemocnice nebo i mimo něj. Pokud se v předem dohodnutý čas nevrátí, je tato situace hlášena Policii ČR a rozbíhá se hledání pohřešovaného.

Režim jednotlivých oddělení se také přizpůsobuje na základě toho, pro jaké pacienty je oddělení určeno. V rámci usnadnění práce personálu jsou slučováni pacienti stejných věkových skupin, diagnóz nebo pohlaví. Standardně jsou oddělení rozdělena na mužská a ženská, jen v některých případech existují oddělení koedukovaná (sloučená). Rozlišit je můžeme také podle předpokládané doby léčby, od příjmových oddělení, určených ke zmírnění akutních stavů a s následným propuštěním pacienta nebo přesunutím na jiný typ oddělení, po oddělení určené pro chronické, řádově až desítky let hospitalizované pacienty.

Pro pacienta jsou hlavními výhodami režimu bezpečí a jistota, dané jeho pevně danou strukturou a pravidly. Ta bývají v psané podobě a co nejsrozumitelněji formulovaná. Denní program a pravidla dodávají pacientovi jasný a pevný řád, kde ví, co se děje a co bude potom následovat, každá aktivita je jasně pojmenovaná a ohraničená. Pacient má možnost pohybovat se v jasně stanovených hranicích, případně se je učí dodržovat, na rozdíl od typicky chaotického života psychiatrických pacientů mimo ústav. Režim tím pomáhá dodržovat pacientům zásady spánkové a duševní hygieny, získat pocit kontroly a jistoty, a hlavně obnovit nebo doučit zdravé sociální návyky.

Zdroje:
Beer, M., Pereira, S. M., & Paton, C. (2005). Intenzivní péče v psychiatrii (Vyd. 1.). Praha: Grada.
Klinické ošetřovatelství. (2016). Klinické ošetřovatelství [Online]. In WikiSkripta: projekt sítě lékařských fakult MEFANET. Retrieved from http://www.wikiskripta.eu/index.php/Klinick%C3%A9_o%C5%A1et%C5%99ovatelstv%C3%AD
Petr, T., & Marková, E. (2014). Ošetřovatelství v psychiatrii (1. vyd.). Praha: Grada.
Mahrová, G., & Venglářová, M. (2008). Sociální práce s lidmi s duševním onemocněním (1. vyd.). Praha: Grada.
Neubauerová, K. (2007). Práce sestry na psychiatrickém oddělení [Online]. In Zdravotní medicína. Retrieved from http://zdravi.e15.cz/clanek/prace-sestry-na-psychiatrickem-oddeleni-324831
Reforma péče o duševní zdraví: Strategie reformy psychiatrické péče. Reforma péče o duševní zdraví: Strategie reformy psychiatrické péče [Online]. Retrieved April 08, 2016, from http://www.reformapsychiatrie.cz/

Vypracoval/a: Tomáš Baar