Antipsychotika

Léky, jejichž hlavní funkcí je léčba psychotických příznaků, především z okruhu schizofrenie, schizoafektivní poruchy, deprese, bipolární poruchy, delirantních stavů, OCD, tiků apod. Hlavní indikací je léčba halucinací, bludů a formálních poruch myšlení. Působí především jako antagonisté na dopaminergních receptorech.

Jejich hlavním účinkem je psychický i motorický útlum (apatie, ospalost, snížení iniciativy), tlumí agresivitu a neklid.

Vedlejší účinky

Především ospalost, únava a letargie. Všechny zmiňované se vyskytují především na počátku indikace (většinou se řeší zmírněním indikace či podáváním léku večer). Při dlouhodobém podávání je možný výskyt tardivní dyskinézy, může dojít ke zvýšení chuti k jídlu (tedy i zvýšení hmotnosti) a s tím spojenými nežádoucími účinky (horší činnost srdce apod.). Často zmiňovaným vedlejším účinkem je taktéž ortostatická hypotenze a parkinsonismus (v důsledku extrapyrimidového účinku).

Dělení antipsychotik

Klasická antipsychotika (antipsychotika I. generace)

Jejich podstatou je blokáda postsynaptických dopaminových receptorů v různých oblastech mozku. Patří sem např:

* Clorpromazin – Vůbec první antipsychotikum v historii.  Indikoval se pro léčbu psychóz a agitovaných nemocných.
* Chlorprotixen – Významný pro své sedativní účinky. V nižších dávkách též anxiolytické účinky. Nežádoucí účinky naprosto stejné jako u všech antidepresiv I. generace.
* Zuklopenthixol – Především sedativní účinky, výrazné anticholinergní a antihistaminové vlastnosti. Vhodný zejména při akutním psychotickém neklidu.
* Haloperidol – Výrazně redukuje pozitivní psychotickou symptomatologii, agitovanost a agresivitu. Výrazné extrapyrimidové příznaky, dochází i ke zvýšení prolaktinemie. Působí anticholinergně a sedativně.
* Flufenazin – Především intravenózní použití, vhodné 1x měsíčně pro pacienty, kteří často neužívají předepsanou medikaci.

Antipsychotika II. generace

* Amisulprid – Indikován především u schizofrenie, psychotických depresí, v nízkých dávkách i u dystymie. Mezi hlavní vedlejší účinky patří především zvýšená hladina prolaktinu a extrapyrimidové příznaky.
* Risperidon – Účinný při léčbě schizofrenie i schizoafektních poruch, také i u poruch chování a u demencí s psychotickými příznaky. Charakteristický je svými antimanickými účinky. Možné jsou při jeho aplikaci kardiovaskulární komplikace, závratě, občas i tachykardie.
* Ziprasidon – Při dlouhodobém podávání snižuje riziko exacerbací schizoafektního onemocnění. Charakteristický pro minimální extrapyrimidové účinky, neutrální vůči změnám tělesné hmotnosti.
* Klozapin – Nejdůležitější je jeho účinek antiserotoninový, antihistaminový a také adrenolytický. Vhodný pro výrazný útlum sucidálních tendencí, na druhé straně však často vyvolává výrazný nárůst hmotnosti.
* Olanzapin – Podobně jako klozapin blokuje dopaminové receptory. Určen pro léčbu schizoafektních psychóz a také u manických a smíšených psychóz BAP.
* Quetiapin – Charakteristický především pro svou účinnou léčbu při akutní mánii, dále při schizofrenních onemocněních apod. Možným vedlejším účinkem jsou závratě, hypotenze či tachykardie.
* Zotepin – Vhodný při léčbě negativních příznaků schizofrenie (deprese apod.)

Zdroje:
Bouček, J., & Pidrman, V. (2005). Psychofarmaka v medicíně (Vyd. 1. ed.). Praha: Grada.
Raboch, J., & Jirák, R. (2005). Psychofarmakologie pro praxi (Vyd. 1. ed.). V Praze: Triton.
http://www.wikiskripta.eu/index.php/Antipsychotika

Vypracoval/a: Edita Fedorková