Pacienti

Lehčí postavy:

(02) Biprová Hana
Proč mě sakra nenechají na pokoji? Nebýt těch bílých plášťů, tak tu ani nejsem. Jídlo mi nechutná, je tu nuda a kdo ví proč tu jsou ostatní. Raději se držím zpátky.

(05) Fannová Monika
Celá polovina mého života je provázena úzkostí a smutkem. Nemohu takhle žít dál, proto jsem tu. Každý den je pro mě noční můra. Stres, úzkost a strach. Někdy mám chuť si ublížit.

(06) Fírová Veronika
Aaaaaaa…Osminohé potvory. Nesnáším je už od dětství. Jsou tu snad všude. Za každou skříní, pod každou postelí. Fuj!

(07) Fudová Radka
Jídlo. Moje láska a zhouba zároveň. Nemám ráda své tělo i když se snažím pěstovat zdravý životní styl (jóga, bio). Bojuji sama se sebou, ale občas se neudržím a jdu jídlo vyzvracet. Stejně…řízeček, klobáska, cukroví…nemůžu si pomoct.

(08) Hartl Tomáš
Mám zvýšený tlak i tep a proto si jej musím pořád měřit. Budí mě to v noci a mám strach, že už se neprobudím. Často i omdlévám. Můj zdravotní stav mě neustále trápí. Bohužel personál mým obavám nepřikládá takovou váhu, jakou bych chtěl.

(13) Kočková Miroslava
Jedenáct let nazpět mě docela nepěkně pokousal vlčák, což mi dodnes připomínají výrazné jizvy na stehnech. Od té doby se hrozně bojím všech psů. Dnes je mi 28, jsem šťastně vdaná a s manželem vychováváme dvouleté dítě, a proto jsem vlastně zde. Nechci se už bát chodit s malým ven a bát se každého psa.

(16) Medová Sára
Poslední, co si pamatuju, je narozeninová oslava u kamaráda. Tady jsem rozhodně omylem.

(17) Nebeská Kateřina
Tady pobývám už po několikáté a je mi to vesměs jedno. Mým úkolem není snažit se svůj osud změnit, ale přijmout jej takový, jaký je. Taky, co jiného mi zbývá, když jsem prokletá. A ví to všichni okolo. Proto nemám téměř žádné přátele, proto jsem nedodělala školu… Mojí poslední nadějí je magie a nadpřirozeno.

(21) Postr Lukáš
Mívám záchvaty paniky a úzkosti. Mám noční můry a bojím se usnout. Nedokázal jsem ji zachránit… zemřela mi před očima. 
Už je to se mnou k nesnesení, tak mě drahá polovička přesvědčila, že tady mi pomohou. 

(27) Volňáková Andrea
Nedokážu to! Oni mě nechápou. Nerozumí tomu, jaké to je. Nedokážu být s lidmi, ale postupně si zvykám. Skupinovky a noví pacienti jsou nejhorší.

(32) Malá Anna
Už jsem tu poněkolikáté. Mám normální práci, studuji a podařilo se mi najít i milujícího partnera. Jenže se nemám ráda a občas ubližuji sobě i lidem, které mám ráda. Moc toho nesním a snažím se pořádně cvičit.

(33) Malátná Barbora
Mám dcerku a chtěla jsem druhé dítě, jenže se nezadařilo. Nějak mě už nebaví věnovat se ani prvnímu dítěti. S manželem to taky není nejlepší a vůbec nechápe, že ty věci potřebuji. Nerozumím tomu, proč jsem tady, když mu to ale udělá radost…

(38) Hepík Michal
Je to špatné. Vím, že tu patřím, ale je to fakt těžké. V životě jsem neměl horší absťák. Aspoň, že mě dopují lékama, tak se to dá. Prý mě pustí když budu hodný. Ležení v posteli, nic se celý den nemusí, občas si vzít léky… nechovají se ke mě špatně. Už abych byl doma, tam si můžu dát lahváče a skončit s absťákem. Doktoři se to nesmí dozvědět, jinak bych tu zkejsnul, kdo ví na jak dlouho.

(11) Kajndová Lucie
Ráda pomáhám, s každým jsem za dobře a všichni mě mají rádi. Nikdo se se mnou nehádá a vše je tak, jak má být. Až na pár lidí tady. Oni jsou divní, pomlouvají mě za mými zády a ukazují si na mě, když se nedívám. Takže nasadit úsměv a být milá.

(12) Kerlesová Tereza
Jsem strašná máma! Můžu za to já, měla jsem být opatrnější a ověřit si, že jí neublížím. Rozhodla jsem se, že se to už nestane. Všechno hezky naplánuji, spočítám a zkontroluji. Jsem přece inteligentní žena. Škoda, že mi šéfka dala v práci ultimátum. Vůbec tomu nerozumím, ale přece se nenechám vyhodit.

(24) Svobodová Romana
Jsem vlastně v pohodě. Nic mi není. Jen občas, dobře…častěji sáhnu po láhvi. Taky byste se napili, kdyby vám umřela milovaná osoba. Jenže ten můj zemřel už před sedmi lety a já od té doby piju.

(19) Nojzy Aleš
Kdysi jsem si velice užíval společnosti lidí. Návštěvy kaváren, rozpravy nad literaturou či jiným uměním. Občas jsem býval hodně vzteklý, hlavně na své děti. Jednou jsem ve vzteku řekl něco, co jsem neměl. Nedopadlo to dobře a od té doby nemluvím. Já bych i mohl mluvit, ale nechci. Raději si užívám klidu areálu ústavu a vyjadřuji se kresbami. Mohu si tu odpočinout od ruchu dnešní doby a třeba se mi podaří zapomenout.

(20) Ocedník Martin
Maminka je to nejcennější, co mám. Stará se o mě když já nemůžu. Ona jediná mi pomáhá a drží při mě. Už jsem středního věku a mám plný invalidní důchod. Moje nemoc, jak tomu pan doktor říká, mě omezuje ve všem, co dělám. Někdy nezvládnu své emoce a křičím na maminku. Nechci na ni být zlý. Ona je jediná, kdo se se mnou baví. Jenže já ji nechci ublížit! Musím se ukotvit, jak tomu říká pan doktor, koukám na objekty a říkám jejich jména. Musíš se ukotvit, Martine, ukotvit. Pak už je to lepší a nemusím mít o maminku strach.

(34) Mikeš Bohuslav
Nechtějí mě pustit domů. Prý jsem sobě příliš nebezpečný. Blbost, prostě jsem vařil a omylem jsem se pořezal. Proč tomu nikdo nevěří? Proč mi nikdo nevěří? Nechci, aby mě tu drželi. Já chci domů!!

(22) Rejpalová Petra
Toužím po něm, ale nemohu. Jeho doteky mi jsou příjemné a nepříjemné zároveň. To ty vzpomínky, ale pokud ho miluju, musím to řešit a já ho miluju. Jen kdybych od nich na chvíli měla klid. Není se kam schovat.

(28) Voryjová Lenka
Nemůžu tady být. Co když se kluk o sebe nepostará? A co když se manželovi něco stane? Co pak, když budu tady? Nikdo mě nikdy neposlouchá. Snad se mi dneska alespoň konečně podaří usnout.

(04) Nováková Eva
Žijeme jen jednou, tak proč si to pořádně neužít? Miluji zábavu, miluji jídlo, pití! Miluji život! Poslední dýchánek mě zavedl tady a je tu bombasticky! Občas pilulka, občas pusinka a lidi jsou fááájn.

Těžší postavy:

(01) Besegová Vendula
Nikomu tu nemohu věřit. Očipovali mě a včera jsem našla další kamery. Nechtějí mě nechávat o samotě. Nejhorší jsou ale ONI. Někdy křičí tak nahlas, že neslyším lidi okolo.

(10) Jelínková Zuzana
Alkohol, drogy a kouření… můj život je jako na horské dráze.  Někdy mám spoustu energie, někdy se chci zavřít před světem, ale co se nikdy nezmění, je moje láska k Němu. Píšu mu každý den a vím, že mi jednou odpoví. Patříme k sobě. Stanu se dokonalou a nebude mít jinou možnost, než mě milovat nebo…

(14) Lajer Jakub
Zde na oddělení jsem, na rozdíl od ostatních, výrazně spokojen a nikam se mi odsud nechce. Ono, komu by se odsud chtělo, když jsem předtím hnil v kriminále. Proč jsem tady? Poslal mě tu vězeňský psycholog, abych se naučil ovládat a přestal lhát a podvádět.

(15) Manová Klára
Zdravím, vy krásné astrální bytosti! Jsem ženská v nejlepším věku, děti už se z mého hnízda odstěhovaly a manžel mi dal košem teprve nedávno. Byla jsem pro něj příliš výjimečná. Bez něj je mi líp. Mám v sobě totiž neskutečnou moc – umím léčit. Věřím, že každý v sobě máme doposud skrytý potenciál a vše má svůj důvod.

(35) Fox Nathaniel David
Je tu vcelku příjemně. Jídlo nic moc, vycházky nemám, ale aspoň mě tolik neškrtí obojek…

(36) Konečná Kristýna
Člověk jednou odpadne a hned je z toho pokus o sebevraždu! Hajzlové! Beztak si dali vyšší dávku a vyšilovali bo jsem usla. Hovada, hned volat záchranku. To jsou pěkní kamarádi. Příště jim zlámu nosy, to se jim pak bude sněžit. Měla bych být hodná, abych odsud co nejdřív vypadla.

(37) Budík Matěj
Pro matičku Rus jsem příliš cenný, ale zrovna po mě jdou vrazi, tak se tu skrývám a čekám na extrakci.

(39) Hladík Miloš
Nechci tady být, ale co bych pro maminku neudělal. Ti ****** mi zakázali cvičit a brát veškeré doplňky stravy. Hrůza, jak si pak mám udržet zdraví? Alespoň, že po jejich nemocniční dietě jde váha dolů. Smůla, že nemám vycházky, aspoň bych si šel zaběhat…

(41) Ropust Vladimír
Nevím, co se děje. Vyšetřilo mě mnoho lékařů a až ten poslední mi řekl, že by to mohlo být psychické, tak mě zavřeli tady. Nerozumím. Nejsem šílený, jen se někdy nemůžu pohnout… Jako by mě držely neviditelné ruce. A to omdlévání taky není příjemné.