Seby

Můj pohled na psychiatrii před larpem Asylum

Život za zdmi psychiatrické léčebny pro mne nikdy nebyl tak úplně záhadou. Od útlého věku jsem měl možnost pravidelně navštěvovat blízkého člena rodiny v psychiatrické nemocnici v Havlíčkově Brodě. Už jako malé dítě jsem si poměrně rychle uvědomil, že na vtipech, historkách a filmech popisujících život za vysokou zdí nebude zase tolik pravdy. Vlastně tam obvykle nebývá ani ta vysoká zeď. Natožpak směšní blázni a téměř stejně šílený personál. Místo toho jsem měl možnost vidět docela ´normální´ lidi. Vysokoškolského profesora se smutnýma očima, strýčkova kamaráda, co mi dokázal hodiny vyprávět o pravěku a mnoho dalších jedinečných osob, které v daný čas pouze trápil určitý problém či stav. Vždyť největším příkladem pro mě byl právě můj strýc – jeden z nejmilejších lidí, které se mi kdy povedlo potkat.

Časem jsem se, možná ovlivněn těmito setkáními, začal průběžně zajímat o problematiku psychiatrie z mnoha různých úhlů. Jako laika mě zaujalo poměrně široké spektrum souvisejících témat. Od historie diagnostiky i léčby přes drastické metody a nešťastné chyby, jakými byli například lobotomie nebo elektrošoky, až po současné problémy. Ke všemu jsem se snažil přistupovat nezaujatě a bez předsudků, kterých mě zbavila má předchozí zkušenost. Četbou různých článků a publikací se mi povedlo získat aspoň základní přehled o fungování i nefungování lidské psychiky. Zbavil jsem se představ o tom, že deprese je jen špatná nálada a anorexie zase pošetilá touha po konfekční velikosti XS.

S rozšiřujícím se povědomím o psychiatrických diagnózách jsem si začal všímat, jak velké množství lidí s některou z nich běžně vídám. Pacienti v akutních či těžších chronických stavech, které jsem dříve potkal, byli pouze nepatrným zlomkem psychicky nemocné části populace. Pacienty v psychiatrické nemocnici by bylo ještě snadné označit prostě za blázny, ale šlo by to tak snadno i se spolužáky nebo kolegy? Tehdy jsem si uvědomil další důležitou věc:
Lidé s psychickou nemocí mohou vést úplně normální život.
Lidé vedoucí úplně normální život mohou být psychicky nemocní.

Larp Asylum mě na první pohled zaujal. Nemalou zásluhu na tom měl jeho nadšený autor a hlavní organizátor. Nadchla mne představa toho, že si na vlastní kůži vyzkouším život lidí, které jsem sice mnohokrát potkal, ale nikdy je nemohl úplně pochopit a vžít se do jejich postavení. Žádné předchozí zkušenosti s larpy nemám, nemohu tedy Asylum s ničím porovnat. Něco mi ale přesto říká, že srovnání by se hledalo opravdu těžko.

Můj pohled na psychiatrii po larpu Asylum 

Po absolvování larpu Asylum se můj pohled na osoby s psychiatrickou poruchou v mnohém změnil. Měl jsem sice možnost několikrát navštívit psychiatrické oddělení, ale vždy to bylo pouze z pozice návštěvy. Pozorovatele zvenčí, který si s sebou stále nese jistotu, že za půl hodiny odejde středem a nechá za sebou vše, co by jakkoliv mohlo otřást jeho jistotou. Tady mi možnost odejít též nebyla upřena, ale zafungovala má vlastní psychika – chtěl jsem tu být. Chtěl jsem si zkusit, jaké to je na druhé straně.

Největším překvapením pro mne bylo, když jsem si uvědomil, kolik nudy pacienti zažívají. Pro nás – jednodenní pacienty byl připraven vcelku bohatý program. Vyzkoušeli jsme si arteterapii, setkání komunity a několik dalších aktivit. I tak se nám ale dařilo ve chvílích odpoledního volna a v prodlevách mezi jednotlivými body programu zažívat nudu. Nudu, která ovšem byla jen slabým náznakem toho, co denně zažívají lidé v psychiatrických nemocnicích.

V této fázi jsem si vzpomněl na množství dopisů, které mi chodily od strýce. Několik stran hustě popsaných žádostmi o kafe a cigára, zmínkami o každé činnosti, která se vymykala denní rutině. I samotné psaní dlouhých dopisů bylo pravděpodobně velmi užitečné a důležité. Zabilo čas, navodilo pocit aktivity a smysluplné práce. Už chápu, proč jich chodilo tolik. A trochu se stydím za to, že jsem na ně ne pokaždé odpověděl.

Kromě bližšího pohledu na život chovanců, jsem získal i větší pochopení pro personál. Z vyprávění navštívených pacientů jsem získal dojem, že místo sester běhají po chodbách tříhlaví psi a drábové s bičem v ruce. Na místech doktorů pak sedí despotičtí vůdci, pomocný personál je uplácaný z hlíny a po vložení správného šému vám donese téměř cokoliv.

Při návštěvách jsem ovšem viděl něco jiného. Skutečnost, kterou mi larp jen potvrdil několika znepokojujícími čísly a poměry. Místo mnohohlavých bestií běhají po chodbách uštvané sestry, které mají na starost asi tak o tisíc věcí a pět lidí víc, než může běžný člověk zvládnout. Už se nedivím ani jedinému zamračenému výrazu a strohé odpovědi, kterých se mi od nich občas dostalo. S lékaři ani pomocným personálem to není o moc lepší.

Je velice snadné vidět pouze zmatený obličej vykukující z erárního svetru. Ale ta tvář patří člověku, který má stejné spektrum citů, emocí a potřeb jako my. Naše psychiatrická péče je už dlouho ve stavu, kdy se vlivem podfinancování a nedostatku personálu daří naplnit jen nejzákladnější potřeby těchto lidí. Personál se může snažit ze všech sil, ale s nedostatkem času a peněz se jen těžko podaří zlepšit atmosféru ubíjející nudy na jedné straně a nekončícího spěchu na straně druhé.

Největším poselstvím, které mi larp předal, ale nejsou tyto informace a postřehy.
Je to fakt, že za každou diagnózou se skrývá člověk s dlouhým a mnohdy velice těžkým příběhem. Do péče psychiatrů se může dostat každý z nás, takřka z minuty na minutu. Vedeme velice stresující a vyčerpávající životy, což se špatně podepisuje nejen na našem fyzickém zdraví.

Larp Asylum pro mne byl bez nejmenších pochyb jedním z nejsilnějších zážitků, které jsem kdy absolvoval. Účastí na něm jsem dostal šanci nejen se seznámit s praktickým fungováním psychiatrických nemocnic, ale také vše zažít takříkajíc na vlastní kůži. Rozšířit si obzory, posunout vlastní hranice – v některých chvílích téměř až na dno. Postarala se o to jedinečná atmosféra, skvělé výkony spoluhráčů a v neposlední řadě obrovský kus práce, který odvedli organizátoři.

Vypracoval/a: Seby Frei

 

Napsat komentář

Jméno *
Email *
Webová stránka

Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.