MiŠa

Před hrou Asylum

S psychiatrickým zařízením ani s psychiatrickými či psychologickými službami zatím nemám osobní zkušenost.

Psychologie jako věda mě sama o sobě zajímá, stejně tak fungování lidského mozku atd. Ovšem domnívám se, že standardní psychiatrické ústavy atd. jsou přehlceny a kolikrát může mít pobyt v tomto ústavu na pacienta negativní vliv pro jeho opětovné začlenění do společnosti.

Na psychologii v praxi mám názor takový, že považuji osobně za zbytečné řešit většinu problémů léky. Chápu, že jsou případy, kde je to zapotřebí a je to podpůrná metoda právě k terapii samotné. Pro lepší představu bych to přirovnala k léčbě chřipkového onemocnění. Léčba běžné chřipky trvá 7 dní s antibiotiky a 7 dní bez nich při nasazeni klidu na lůžku a podávání čaje. Samozřejmě je zde na první pohled jasné, že antibiotika jsou v tomto případě zbytečná, dokonce spíš škodlivá, jelikož můžou zvýšit resistenci na podávání antibiotik. Ovšem v případě pacienta s oslabenou imunitou (stářím či jiným onemocněním) jsou antibiotika zapotřebí stejně tak postel a čaj.

Dle mého názoru je třeba se na onemocnění dívat celostně a né globálně.

Je mnoho případů kdy nasazení léků či hospitalizace pacienta je nezbytná, ale je nutné i méně náročné případy takto řešit? Zároveň mi je jasné, že tak jako každý člověk i pacient je individuální případ, to stejné platí i pro psychiatrii a psychologii.

Co se týče hry Asylum, očekávám od ní získání většího vhledu do problematiky. Získání zdravého náhledu na problematiku, možná i vyvrácení mého negativního pohledu na věc, případně objasnění si toho proč jednotlivé praktiky fungují a co za tím stojí.

Po hře Asylum

Při hře Asylum jsem měla roli psycholožky, tato role mi ukázala hodně aspektů, které jsem dříve neviděla.

  1. soukromí při osobní konzultaci

Během soukromých konzultací s pacientem jsme neměli prostor, ve kterém by se pacient mohl odhalit a otevřít se se svými emocemi. K dispozici byla pouze ordinace, která byla pravidelně plná a využíval ji tedy pouze hlavní doktor.

  1. dostatek kvalifikovaného personálu

Naše sestava byla 2 sestry, 1 bratr, 2 psychologové, 1 psychiatr na 13 pacientů. Což jsme byli ještě celkem vyrovnaní 1:2. Ovšem ani tak to místy úplně nestačilo věnovat se všem kvalitně. Případné řešení dobrovolníci a studenti (ale to předpokládám, že již funguje) (pozn.org.: Projekt SPOLU)

  1. více financí

Mít větší množství finančních prostředků a mít možnost vytvořit pacientům zájmové aktivity, nemuselo by docházet ze strany pacientů k znuděnosti, která vede k vyvolávání šarvátek a záchvatů. Dále by to pacienty naučilo i jak ve svém vlastním životě trávit aktivně čas.

  1. jídlo

Strava má velký vliv na psychiku, nerozumím proč v těchto ústavech není strava zdravá a chutná. Uspokojení pacientových základních potřeb je cesta k tomu, aby byl koncentrován na práci na svém psychickém stavu. Předpokládám, že to je opět otázka peněz, ale domnívám se, že zdravý a chutný jídelníček lze sestavit i za rozumný peníz.

  1. zapojení pacientů do chodu

Proběhla mi i zajímavá myšlenka v rámci osobní konzultace s jedním “pacientem”. Jedná se o zapojení pacientů do chodu léčebny. Například péče o zahradu, pomoc v kuchyni či jiné práce, které by (samožřejmě vytipovaným) pacientům daly pocit zodpovědnosti a důležitosti.

  1. nedostatek času

Personál je neskutečně časově vytížen, toto vytížení spěje k tomu, že práce nemusí být odváděna kvalitně a je jednodušší pacientovi napsat léky než se ho snažit uzdravit, nebo naučit fungovat s jeho poruchou.

  1. podávání léků

Při záchvatech je opravdu nutné pacienta uklidnit pomoci medikamentů, jelikož není dostatečné množství času a personálu. Sám personál je dlouhými a náročnými směnami psychicky i fyzicky vyčerpán a tedy je jednodušší záchvat vyřešit takto. Proč na nespavost podávat pacientům léky, namísto toho je přes den více zaměstnat a vytížit?

V závěru musím uznat, že personál těchto ústavů v mých očích neuvěřitelně stoupl, a domnívám se, že by si zasloužil větší ocenění za jejich odváděnou práci. Další co jsem si odnesla, že pacienti těchto zařízení jsou také lidi, a zaslouží si lidské chování, pokud tak není, je jasné, že se přizpůsobí okolí.

Celá hra pro mě byla velmi přínosná a chystám se jet na další běh z pozice pacienta. Hra je velmi věrohodně nasimulované prostředí, které perfektně vede k osvětě.

Vypracoval/a: MiŠa

 

Napsat komentář

Jméno *
Email *
Webová stránka

Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.