Destigmatizace

Setkali jste se ve vašem okolí s někým, kdo trpí duševním onemocněním? Byla vám samotným některá z duševních nemocí diagnostikována nebo máte pocit, že by mohla být? Rozhodně to není nic nemožného ani nenormálního a už vůbec ne něco, za co by se člověk musel stydět. Duševní onemocnění jsou totiž ostatním nemocem podobná mnohem více, než by se na první pohled mohlo zdát.

Duševní onemocnění mohou být například, stejně jako jiné známé nemoci, předávány dědičně, mohou také vznikat v důsledku vnějšího fyzického působení (např. po úrazu hlavy). Velký vliv na vznik a rozvoj mnoha psychických onemocnění ale mají tzv. psychosociální faktory, tedy to, jak na nás působí naše rodina, blízké sociální okolí nebo celá společnost. Tyto vlivy sice nejsou u vzniku ostatních nemocí (tj. jiných než duševních) tak časté, ale setkat se s nimi můžeme také. Například dlouhodobý stres nebo úzkost ve vztazích se může projevovat atopickým ekzémem a nezřídka se můžeme setkat také s tzv. civilizačními chorobami, které souvisí s životem v dnešní společnosti (např. obezita, diabetes mellitus nebo infarkt myokardu).

Důležité je si také uvědomit, že duševní onemocnění nejsou v současnosti ničím neobvyklým a potkat mohou, stejně jako většina jiných nemocí, každého z nás. Udává se, že kolem 20% obyvatel západní společnosti trpí nějakou formou duševního onemocnění. To je každý pátý člověk. Pro srovnání např. osteoporózou více jak 5 %, onemocněním diabetes mellitus trpí v ČR 7–8 % obyvatel a vysokým krevním tlakem 35 %. Je samozřejmě těžké určit přesná čísla výskytu duševních onemocnění, jelikož ne všichni lidé s duševním onemocněním byli diagnostikováni. Skutečná procenta tak mohou být daleko vyšší. Větší procento lidí s duševním onemocněním žije ve městech a tzv. Javisův efekt poukazuje na to, že lidé žijící v blízkosti psychiatrických klinik mají častěji diagnostikované psychické onemocnění, jednoduše proto, že to mají k odborné pomoci blíže a tak se na ni s větší pravděpodobností v případě potřeby obrátí. Mezi nejčastější psychická onemocnění v západní společnosti patří deprese, kterou trpí 5–16 % populace, fobické úzkostné poruchy (přibližně 13,5 % populace), neorganické poruchy spánku (přibližně 10–34 % populace) a poruchy osobnosti (přibližně 10 % populace). Údaje o incidenci dalších vybraných duševních onemocnění viz níže.

Vzhledem k množství výskytu duševních onemocnění v naší populaci, se s člověkem s duševním onemocněním můžeme setkat (a taky se setkáváme) kdekoli – v práci, ve škole, na dovolené, v tramvaji, v obchodě, na ulici. Ačkoli se jedná o tak běžnou záležitost, často se stává, že si lidé v kontaktu s takovýmto člověkem připadají rozpačití, neví například, jak s duševně nemocným člověkem komunikovat, a tak se může stát, že třeba pro jistotu nekomunikují vůbec. Lidé s duševním onemocněním se pak mohou ocitat v nepříjemné sociální izolaci. Ne kvůli své nemoci, ale kvůli postojům druhých lidí. Nevíte, jak se k lidem s duševním onemocněním stavět? Je to jednoduché, stačí jen mít na paměti, že se jedná o onemocnění jako každé jiné – některý člověk trpí cukrovkou, další má problémy se srdcem, další má psychické potíže. Ale údaj o diagnóze přeci není jediná věc, kterou bychom o těchto lidech mohli říct. Každý z nich má své zájmy, radosti, starosti a povinnosti, a do těch každému jeho nemoc může větší či menší měrou zasahovat. Všichni jsme stejní, každý z nás má své stinné a světlé stránky, bez ohledu na to, jestli jsme třeba nějak nemocní. Není třeba se bát kontaktu s člověkem s duševní nemocí o nic víc než s kýmkoli jiným. Psychická onemocnění jsou nedílnou součástí našeho světa a jednoho dne mohou potkat každého z nás.

 

Incidence dalších vybraných psychických onemocnění (v Evropě):

  • Organicky podmíněné psychické poruchy (demence, Alzheimerova choroba)
    • 6 % populace starší 65 let
    • 38,6 % 90–95letých
  • Schizofrenie, schizofrenní poruchy a poruchy s bludy
    • 1 % celkové populace
  • Závislost na alkoholu
    • 2–3 % populace
  • Poruchy příjmu potravy
    • Mentální anorexie 0,5–0,8 % populace
    • Bulimie 2–4 % populace
    • Výskyt u žen : výskyt u mužů = 10:1 u anorexie a 20:1 u bulimie
  • Bipolární afektivní porucha
    • 1–2 % populace
  • Generalizovaná úzkostná porucha
    • 5 % populace
  • Obsedantně kompulzivní porucha
    • 1–2 % populace
  • Posttraumatická stresová porucha
    • U asi 20 % lidí po prokazatelném těžkém traumatu
  • Disociativní poruchy
    • 1 % populace
  • Sexuální dysfunkce
    • impotence u mužů asi 8 % populace, u žen (anorgasmie) 10 – 30%
  • Poruchy pohlavní identity (transsexualismus)
    • Odhady výskytu 1 : 30 000 až 1 : 400 000
  • Mentální retardace
    • 3 % populace
    • Ženy : muži = 1 : 2

 

Zdroje:

Civilizační choroba. (n.d.). In Wikipedia. Retrieved October 22, 2016, from https://cs.wikipedia.org/wiki/Civiliza%C4%8Dn%C3%AD_choroba.

Hála, T. (2005). Rizikové faktory osteoporózy. Medicína pro praxi, 4, 152-154. Retrieved from http://www.medicinapropraxi.cz/pdfs/med/2005/04/04.pdf.

Heimová, D. (2013). Epidemiologie a prevence kardiovaskulárních onemocnění (Bakalářská práce). Dostupné z http://digilib.k.utb.cz/bitstream/handle/10563/24646/heimova_2013_bp.pdf?sequence=1.

Laňková, J., Raboch, J. (2013) Doporučené diagnostické a terapeutické postupy pro všeobecné praktické lékaře: deprese. Praha: Centrum doporučených postupů pro praktické lékaře.

Svoboda, M., Češková, E., Kučerová, H. (2015). Psychopatologie a psychiatrie. Praha: Portál.

Rahn, E., Mahnkopf, A. (2000). Psychiatrie: učebnice pro studium a praxi. Praha: Grada.

Vondráčková, P., & Šťastná, L. (2012). Epidemiologie užívání alkoholu ve světě a v ČR: spotřeba, abúzus, závislost, morbidita a mortalita. Adiktologie, 12, 114 – 127

 

Vypracoval/a: Lucie Stroupková